Eduardo Manet Autor o hře

Myšlenka hry je inspirována skutečným příběhem. Kdosi mi vyprávěl o tetičce irského původu, která prý žije v Rosariu nedaleko uruguayských hranic, zavřená v troskách nádherného, chátrajícího sídla za zatlučenými okny a dveřmi. Přátelé a členové rodiny jí pravidelně přinášejí bedničky s jídlem a spouštějí je dolů sklepním otvorem. Mezi lidmi zvenčí a la emparedada se zřejmě vytvořil jakýsi rituál. Stará dáma tak Žila už deset let. Byla velice šťastná, jasné mysli a klidná. Později, cestou do Britského Hondurasu, jsem uviděl prázdný dům, jehož okna i dveře byla zabedněna zkříženými prkny. Byla tam prý spáchána vražda a dům byl už dlouho neobydlený.

Ale... může to někdo s jistotou tvrdit?

Forma této hry je inspirovaná tancem ve třech (pas de trois) klasického baletu. Na jeviště vcházejí tři herci a postupně zaujímají střed jeviště. Budou "tančit" sólově, v páru, ve třech. Budou k sobě navzájem pozorní a budou respektovat krizové okamžiky každého jednotlivce.