Deutschland über alles



   Tato píseň má významnou pozici především pro svůj text. Hudbu mistrovsky složil Franz Joseph Haydn. Chytlavá melodie volá sama po pompézním aranžmá a byla hojně využívána v armádě a při pochmurných událostech, jako jsou např. státní pohřby. Melodie pochází z Haydnova Kaiserquartett 2 Set, op76, No. 3, G major, který byl složen roku 1797. Haydn sám o něm řekl: "Hraji si tuto píseň každé ráno a často mi dává pocit pohody a klidu ve dnech nepokojů. Cítím jasnost, která přetrvává, zatímco ji hraji."
   Když Haydn byl na své první cestě do Anglie byl velmi překvapen velebnou krásou anglické hymny (God Save the King). Po návratu do Rakouska složil císařskou hymnu (Kaiserhymne) pro Franze II, posledního císaře Svaté říše římské (již po staletích nefunkční) Gott erhalte Franz den Kaiser (Bůh ochraňuj císaře Františka), která byla poprvé hrána 12. února 1797. S různými textovými variantami sloužila jako Rakouská hymna do rozpadu Rakousko-Uherské monarchie v roce 1918 na konci I. světové války a opět v letech 1929-38 během anšlusu.
   Text německé hymny byl složen na malém ostrově North Frisan v Helgolandu 26. srpna 1841. Helgoland byl pod anglickou nadvládou až do roku 1890, kdy byl s Německem vyměněn za ostrov Zanzibar. Skutečnost, že na Helgolandu se zrodila německá hymna je srozumitelná, když si uvědomíme, že Angličané používali ostrov již po staletí jako tréninkový cíl pro ostřelování.
   Německá federace byla složená z 39 suveréních a nezávislých států. Jejich význam a síla byly různé a tím i jejich politický vliv. Často se mezi nimi odehrávaly válečné konflikty. Např. za napoleonských válek některé státy byly v koalici s Napoleonem, zatímco jiné bojovaly proti francouzům. Většina silných států si poté uvědomila důležitost spojenectví. Jedním z představitelů byl i Hoffmann von Fallersleben, který své pocity vyjádřil textem.
   V první verzi textu je obsažena důstojnost, kterou by mohlo sjednocené Německo mít. Ve druhé verzi jsou použity motivy středověkého pěvce a básníka Walthera von der Vogelweide (cca. 1170-1230), který se pokouší popsat povahu svého patriotismu. Ve třetí verzi je vyjádřen silný požadavek občanských práv a svobod pro všechny němce, jakož i touha po jednotě.
   V současnosti je oficiálně používána pouze třetí verze textu. První verze nesmí být používána, protože by mohla vést ke konfliktům se sousedy Německa. Druhá verze je trochu banální, někteří ji přirovnávají spíše k hospodskému popěvku. Němci si dnes mohou blahopřát za kongeniální spojení hudby mistra Josepha Haydna a textaře Fallerslebena.
   Rakouský skladatel Franz Joseph Haydn (31. 3. 1732-31. 5. 1809) je jedním z největších mistrů klasické hudby. Jeho chudoba skončila, když si jeho kompozic začala všímat vídeňská aristokracie. Stal se dirigentem prince Esterházyho, kterému sloužil 29 let. Obdržel rentu, cestoval a úzce se spřátelil s Mozartem. Jejich vzájemný vztah ovlivnil i jejich skladby. Složil přes 100 symfonií, přes 80 smyčcových kvartetů, přes 50 sonát a další skladby. Dvě velká oratoria (Stvoření 1798, Roční doby 1801) napsal v pozdním věku.

August Heinrich Hoffmann (2. 4. 1798-19. 1. 1874) tituloval se von Fallersleben, což bylo míněno jako ironická hříčka namířená proti aristokracii. Sbíral lidové a dětské písně a byl zapáleným revolucionářem. Jeho kniha Nepolitické písně zapříčinila ztrátu jeho profesury v roce 1842 v Breslau (nyní Wroclaw) a politické stíhání, nezaměstnanost a dokonce vězení. Během Bismarkovy éry byl předmětem censury. Nemohl tedy vidět, co by se stalo s jeho Písní Němců, ve které presentoval své myšlenky o jednotě a svobodě Německa, ve kterém si lidé užívají práv a svobod.
   Během 19. století byl velmi populární, ale nyní je téměř zapomenut. Jeho 200. výročí narození v roce 1998 stěží připoutalo pozornost a jeho knihy se již dlouho nevydávají. Jeho publikace obsahují práce o světských a náboženských písních a básních, grafologii a filologii.

Deutschland, Deutschland über alles,
Über alles in der Welt,
Wenn es stets zu Schutz und Trutze
Brüderlich zusammenhält.
Von der Maas bis an die Memel,
Von der Etsch bis an den Belt,
Deutschland, Deutschland über alles,
Über alles in der Welt.

Deutsche Frauen, deutsche Treue,
Deutscher Wein und deutscher Sang,
Sollen in der Welt behalten
Ihren alten schönen Klang,
Uns zu edler Tat begeistern
Unser ganzes Leben lang.
Deutsche Frauen, deutsche Treue,
Deutscher Wein und deutscher Sang.

Einigkeit und Recht und Freiheit
Für das deutsche Vaterland.
Danach laßt uns alle streben
Brüderlich mit Herz und Hand!
Einigkeit und Recht und Freiheit
Sind des Glückes Unterpfand
Blüh' im Glanze dieses Glückes,
Blühe, deutsches Vaterland!





Deutschland, Deutschland über alles
Und im Unglück nun erst recht!
Nur im Unglück kann sich zeigen,
Ob die Liebe wahr und echt.
Und so soll es weiterklingen
Von Geschlechte zu Geschlecht:
Deutschland, Deutschland über alles
Und im Unglück nun erst recht!
Německo, Německo nade vše
nade vše na světě.
Ať navždy chrání a brání,
stojí bratrsky společně
od Maasu po Mernel
od Etsch po Belt.
Německo, Německo nade vše
nade vše na světě.

Německé ženy, německá věrnost,
německé víno, německá píseň.
Nechť je zachováno na světě,
jeho stará a velká vážnost
ať nás inspiruje k vznešeným skutkům
po celý náš život.
Německé ženy, německá věrnost,
německé víno, německá píseň.

Jednotu a právo a svobodu
pro německou otčinu.
Usilujme o ně všichni.
Bratrsky se srdcem a rukama.
Jednota a právo a svoboda
jsou zárukou budoucnosti.
Rozkveť do nádhery štěstí.
Rozkveť německá otčino.

Čtvrtý verš byl dopsán nacionalistickým básníkem
někdy během Výmarské republiky
(patrně Heinrichem Anackerem).


Německo, Německo nade vše,
i když nyní jsme v neštěstí.
Pouze v něm můžeme říci:
jestliže láska je pravá a skutečná
má pokračovat její ozvuk
od generace ke generaci.
Německo, Německo nade vše
i když nyní jsme v neštěstí.